Nemusím vám jistě sáhodlouze vyprávět o tom, proč by člověk pod vlivem alkoholu neměl řídit, že? Každý, kdo už má s alkoholem nějakou osobní zkušenost, si snadno domyslí, jak by to mohlo dopadnout. A vtipkování o tom, jak policista povídá podnapilému muži, že přece nemůže řídit, protože sotva stojí na nohou, zatímco tento opáčí, že to je přece jedno, že se neřídí vstoje, je záhodno skutečně používat jenom coby vtipkování a nebrat to ani v nejmenším vážně.

Člověk pod vlivem alkoholu je prostě utlumený, má pomalejší reakce, těžko koordinuje pohyby, vidí svět rozmazaně, dvojitě nebo jinak zkresleně a podobně. A dalo by se tak možná mluvit o štěstí, kdyby se mu podařilo jenom při čekání na zelenou na semaforech usnout a zůstat trčet uprostřed křižovatky.

Kolikrát už to ale dopadlo daleko hůř! Kolik už má alkohol za volantem na svědomí životů, kolik zranění, kolik materiálních škod! To už se snad ani nedá spočítat.

A proto zkrátka podnapilý jedinec až do úplného vystřízlivění za volant nesmí.

Ale co když musí? Co když popil dříve, než si uvědomil, že je nezbytné ještě někam odjet? Co když ho i s jeho autem čekají?

Kdyby šlo jenom o něj, mohl by využít dejme tomu veřejnou hromadnou dopravu. Nebo si vzít taxi. Nebo by ho třeba někdo z lidí kolem svezl. Nebo by se možná na místě našlo nějaké to místečko k přespání. Jenže co s tím zatroleným autem, stojícím opodál?

Pokud je dotyčný člověk hlupák nebo hazardér, riskne to a do provozu vyjede. S rizikem, že se to může vymstít. A taky se to nejednou vymstí, ať už v podobě zadržení policejní hlídkou nebo nehody.

Pokud je ale tento člověk rozumný, zvolí alternativu, tedy odvoz vozu Praha. Zatelefonuje na dispečink této firmy, dohodne si odvoz a je to. Na místo jsou služebním vozidlem vysláni dva řidiči, z nichž jeden odveze dotyčného jeho vlastním vozem až do cíle, kam má tento namířeno, a druhý je následuje a postará se o odvoz svého kolegy zpět.

Nic se tak nemůže stát a všichni mohou být spokojeni.