Představte si železniční dopravu, ve které by bylo všechno ponecháno svému osudu. Ve které by si kterýkoliv strojvedoucí kdykoliv usmyslel vyjet na trať a také tak učinil, bez ohledů na kohokoliv a cokoliv jiného. To by byl rázem šrumec, že?
Pokud máte s vlaky minimum zkušeností a hned jste se nedovtípili, proč by to nebylo vůbec to pravé, pak vězte, že by bylo nedodržování jízdních řádů a s ním spojené zmeškávání vlaků cestujícími nebo jejich marné čekání na zvolený spoj tím nejmenším problémem, který by mohl vyvstat.
Daleko závažnějším problémem by bylo, že se vlaky nemohou na téže koleji vyhnout, jedou-li proti sobě. Takže by v nejlepších případech docházelo k zácpám, to jak by se při podobném setkání strojvedoucí složitě dohadovali, kdo z nich má tomu druhému uhnout a tudíž couvat kdovíjak daleko, a časté by byly i srážky, když by to vlaky jednoduše nedokázaly včas ubrzdit.
Kdyby se pak na nějaké lokomotivě či celé soupravě něco porouchalo a tato zůstala někde na trati stát, kdo ví, kdy by se o tom někdo dozvěděl a kdy by se tam uvěznění cestující dočkali nějaké pomoci. Možná by se o tom někdo dozvěděl až ve chvíli, kdy by takový nepojízdný vlak překážel už nejednomu jinému vlaku nebo když by do něj někdo narazil.
A z nehlídaných vlaků by se pak také mohlo leccos ztratit nebo ‚ztratit‘, jejich obsluha by mohla někde na trati namísto práce lelkovat,…
Je prostě strašná spousta důvodů, proč vlaky centralizovaně sledovat. Jenom taková kontrola, při níž má někdo přehled o všem, co se kde na trati šustne, zaručuje bezpečí a spolehlivost tohoto typu dopravy. Samozřejmě bráno s rezervou, protože je tu vždycky i technika, jež může zazlobit, i ten zatrolený všeho schopný lidský faktor.
Ale přesto je sledování železničních vozidel hodně důležitá, přímo nezbytná věc. Jenom díky tomu je naděje, že se nestane žádná tragédie. Jež by se mohla v nekontrolovaných situacích stát kdykoliv a kdekoliv.