Všude se doslýcháme, jak je lepší, když máme vše naplánované, zapsané v diáři a rozvržené tak, že nás díky tomu nepřepadne stres, shon a spěch. Možná vás ale napadlo, že právě tyto striktně dané plány jsou únavné a nikdy nekončící. Představa, co všechno ještě musíte udělat a co všechno ještě musíte stihnout, spíše svazuje, než uklidňuje. Spokojenost stejně nepřichází a stres je za dveřmi. Tak co s tím? Vyzkoušejte si život bez plánů, a uvidíte, že budete spokojeni.
Žít podle plánu se může zdát jako bezpečný přístav, a možná je to tak trochu pro mnohé pohodlné. Pravidelně vstávat, ve stejnou dobu snídat, ve stejný čas dojít do práce, vědět, s kým se odpoledne sejdete… Takové jednání se po čase stane automatické, a po pravdě, velmi to usnadňuje život, a mnohé z vás takový komfort třeba i uklidňuje.

Vždyť už jsme vyrůstali s tím, že je dobré vědět, kam směřujeme a co od života chceme. Postupně se proměňujeme k dokonalosti a roste náš osobní rozvoj. Chceme být lepší a lepší, stihnout další věci, rychle, výkonně a podle řádu. Myslíme si, že s plánem jde všechno snadněji. A ani si nevšimneme, že nám to narušuje náš osobní život, soukromí a rodinu.
Plány nás spoutávají a pohlcují. A přitom jsme úplně zapomněli, že improvizace, nenadálá rozhodnutí či změny plánů a naše schopnost na ně reagovat nás mohou posílit a posunout mnohem dál, než přísný řád. A výsledkem je to, že se neustále za něčím ženeme, dokončujeme, doháníme to, co jsme nestihli, a myslíme na to, co stihnout musíme. Život se tak stává honbou za budoucností.

Co ale dělat, když nemáte sami odvahu pustit se do svobodného života? V takovém případě využijte toho, co vám život sám nabídne. Mnohdy se totiž jedny životní dveře zavřou, a to je přesně ten okamžik, kdy se vy můžete posunout tam, kam sami nemáte sílu. Když už vás okolnosti donutí, udělejte zkrátka krok ke změně. Třeba právě tedy poznáte, že spoutaný život není pro vás, a že spontánnost je přesně to, co potřebujete ke svému štěstí.