Autor: devene

Tato šikovná věcička (a kosmetický pomocník každé ženy) umí spoustu věcí.
·         Tou základní, kvůli které se používá, je sjednocení tónu pokožky. Proto je třeba uvažovat o make-upu tak, že je tu proto, aby pleť udělal krásnější, nikoli tak, že má vaši pleť zcela překrýt a schovat.
·         Samozřejmě, pokud máte problematickou pleť, budete ho používat právě proto, aby zakryl problematická místa. To však nemění nic na tom, že kromě problematických míst by měl pleť sjednotit, nikoli zaplácat, aby nebyla vidět.

·         Dalším jeho úkolem je, v zimním počasí chránit pokožku před mrazivými teplotami a v létě naopak zase chránit před slunečním zářením. Tyto produkty totiž mají většinou SPF faktor k ochraně před nežádoucím vlivem slunečního záření na pokožku.

Výše uvedené charakteristiky by měly být shodné pro všechny tyto výrobky. Avšak další výběr už záleží jen na nás. Musíme vždy hledat vhodný podkladový krém právě pro nás, protože nevhodný pak právě nevypadá hezky přirozeně na naší kůži. Jeden druh, který vyhovuje třeba vaší starší sestře, nemusí vyhovovat vám a naopak. Proto sice dbejte rad odborníků a okolí, ale vždy se rozhodujte podle sebe, podle toho, co se vám líbí, co vám sluší a co vám dělá na pleti dobrou službu.
Z jakých druhů můžete vybírat?
·         Tekuté
Takové druhy jsou snadno aplikovatelné, vyrábí se pro různé typy pleti a ve velké škále barevných odstínů. Málokteré mají vysoké krytí, ale i takové existují, pokud dobře pohledáte.
·         Krémové
Takové produkty jsou často v balení, které na první pohled třeba nepoznáte od pudru. Jsou hutnější na dotek, ale při aplikaci na pleť se většinou krásně rozetřou. Nicméně tyto typy jsou zpravidla vhodné pouze pro suché typy pleti, protože mají hodně mastný základ.
·         Tuhé
Tyto druhy jsou většinou dostupné v takových pěkných malých tyčinkách. Jejich krytí je většinou velmi vysoké a jsou vhodné buď pro hodně problematickou pleť, protože všechno zakryjí (i když dále ucpávají póry, a to není nejlepší). Pokud máte dobrou pleť, tak tento typ make-upu bude vhodný jedině na případné večerní líčení či pro foto líčení.
Některé ženy také takový make-up používají čistě jako korektor, tedy na místa, kde opravdu potřebují něco zakrýt. Ať už to jsou jizvy, akné či barevné dysbalance.
·         Pudrové
Pokud máte krásnou pleť bez pupínků a barevných dysbalancí, určitě vám bude stačit tento typ produktů. Pleť sjednotí, což je, jak jsme si řekli, cílem tohoto produktu. Pudrové složení je vhodnější spíše pro majitelky mastné pleti.

Tato šikovná věcička (a kosmetický pomocník každé ženy) umí spoustu věcí.
·         Tou základní, kvůli které se používá, je sjednocení tónu pokožky. Proto je třeba uvažovat o make-upu tak, že je tu proto, aby pleť udělal krásnější, nikoli tak, že má vaši pleť zcela překrýt a schovat.
·         Samozřejmě, pokud máte problematickou pleť, budete ho používat právě proto, aby zakryl problematická místa. To však nemění nic na tom, že kromě problematických míst by měl pleť sjednotit, nikoli zaplácat, aby nebyla vidět.

·         Dalším jeho úkolem je, v zimním počasí chránit pokožku před mrazivými teplotami a v létě naopak zase chránit před slunečním zářením. Tyto produkty totiž mají většinou SPF faktor k ochraně před nežádoucím vlivem slunečního záření na pokožku.

Výše uvedené charakteristiky by měly být shodné pro všechny tyto výrobky. Avšak další výběr už záleží jen na nás. Musíme vždy hledat vhodný podkladový krém právě pro nás, protože nevhodný pak právě nevypadá hezky přirozeně na naší kůži. Jeden druh, který vyhovuje třeba vaší starší sestře, nemusí vyhovovat vám a naopak. Proto sice dbejte rad odborníků a okolí, ale vždy se rozhodujte podle sebe, podle toho, co se vám líbí, co vám sluší a co vám dělá na pleti dobrou službu.
Z jakých druhů můžete vybírat?
·         Tekuté
Takové druhy jsou snadno aplikovatelné, vyrábí se pro různé typy pleti a ve velké škále barevných odstínů. Málokteré mají vysoké krytí, ale i takové existují, pokud dobře pohledáte.
·         Krémové
Takové produkty jsou často v balení, které na první pohled třeba nepoznáte od pudru. Jsou hutnější na dotek, ale při aplikaci na pleť se většinou krásně rozetřou. Nicméně tyto typy jsou zpravidla vhodné pouze pro suché typy pleti, protože mají hodně mastný základ.
·         Tuhé
Tyto druhy jsou většinou dostupné v takových pěkných malých tyčinkách. Jejich krytí je většinou velmi vysoké a jsou vhodné buď pro hodně problematickou pleť, protože všechno zakryjí (i když dále ucpávají póry, a to není nejlepší). Pokud máte dobrou pleť, tak tento typ make-upu bude vhodný jedině na případné večerní líčení či pro foto líčení.
Některé ženy také takový make-up používají čistě jako korektor, tedy na místa, kde opravdu potřebují něco zakrýt. Ať už to jsou jizvy, akné či barevné dysbalance.
·         Pudrové
Pokud máte krásnou pleť bez pupínků a barevných dysbalancí, určitě vám bude stačit tento typ produktů. Pleť sjednotí, což je, jak jsme si řekli, cílem tohoto produktu. Pudrové složení je vhodnější spíše pro majitelky mastné pleti.

Autolékárnička je povinnou součástí výbavy, ale jaké jsou zásady první pomoci při autonehodách, mnoho řidičů vůbec neví.
Místo nehody je v první řadě nutné zabezpečit tak, aby nedošlo k ohrožení života dalších osob. Svědek dopravní nehody musí zastavit ve vzdálenosti od místa nehody – přibližně  50 – 70 metrů, uvést do provozu blikající výstražná světla, obléknout reflexní vestu, umístit do vozovky výstražný trojúhelník, zajistit své vlastní vozidlo proti pohybu a vypnout zapalování.

Je třeba především dbát na vlastní bezpečnost a teprve pak s pomocí autolékárničky provádět zásah první pomoci postiženým osobám. Co nejdříve je nutné volat na linku první pomoci 155. Číslo je bezplatné a dovoláte se na něj z jakéhokoliv mobilu (pochopitelně s nabitou baterií). Případně voláme na linku 150 – policii a 158 – hasiče. Prioritní je však první pomoc postiženým, dokud se na místě neobjeví vozidlo záchranné služby nebo vrtulník.

Krvácení, zlomeniny, bezvědomí

Při dopravních nehodách vzniká často silné krvácení. K tomu poslouží tlakový obvaz, samotnou ránu ošetřujeme vždy sterilním obinadlem, s použitím desinfekce. U lehčích úrazů typu zlomenin zajišťujeme zlomené končetiny znehybňující dlahou.
Osoby v bezvědomí jsou vystaveny riziku udušení v případě, že mají zapadlý jazyk. Nejprve se musí z úst vyjmout všechny předměty, opatrně zaklonit postiženému hlavu a předsunout dolní čelist. Vždy kontrolujeme, zda je hmatný puls, a zda došlo k obnově dýchání. Pokud ano, uložíme postiženého do stabilizované polohy na boku a v opačném případě zahájíme masáž srdce a umělé dýchání z plic do plic.

Správně prováděná resuscitace už zachránila nejeden život

Resuscitační výkon (dýchání z plic do plic a masáž srdce) by měly v ideálním případě provádět dvě osoby nezávisle na sobě. Pokud v místě nehody je jen jeden poskytovatel první pomoci, musí střídavě provést 2 vdechy do plic a 30 stlačení hrudníku (srdeční masáž). Nepřímá masáž srdce se provádí uprostřed hrudníku s frekvencí zhruba 100 stlačení za minutu. Hrudník se stlačuje pouze do hloubky 4 až 5 cm. Resuscitační výkon do příjezdu záchranné služby je však velmi fyzicky vyčerpávající.

Šok – protišoková opatření

Těžké úrazy jsou obvykle provázeny šokem. Poznáte jej podle slabě hmatného pulsu o frekvenci rychlejší, než 100 za minutu, povrchním zrychleným dýcháním, bledostí a studeným lepkavým potem. Postižený si stěžuje na pocit žízně, je malátný a netečný. V tomto případě vždy nasadíme tzv. protišoková opatření. Uložíme jej do protišokové polohy – dolní končetiny se zvednou, postižený by měl být v teple, nepodávat žádné tekutiny (podezření vnitřního zranění) ani žádné léky a potravu. Při pocitu žízně jen smočit rty.

Autolékárnička je povinnou součástí výbavy, ale jaké jsou zásady první pomoci při autonehodách, mnoho řidičů vůbec neví.
Místo nehody je v první řadě nutné zabezpečit tak, aby nedošlo k ohrožení života dalších osob. Svědek dopravní nehody musí zastavit ve vzdálenosti od místa nehody – přibližně  50 – 70 metrů, uvést do provozu blikající výstražná světla, obléknout reflexní vestu, umístit do vozovky výstražný trojúhelník, zajistit své vlastní vozidlo proti pohybu a vypnout zapalování.

Je třeba především dbát na vlastní bezpečnost a teprve pak s pomocí autolékárničky provádět zásah první pomoci postiženým osobám. Co nejdříve je nutné volat na linku první pomoci 155. Číslo je bezplatné a dovoláte se na něj z jakéhokoliv mobilu (pochopitelně s nabitou baterií). Případně voláme na linku 150 – policii a 158 – hasiče. Prioritní je však první pomoc postiženým, dokud se na místě neobjeví vozidlo záchranné služby nebo vrtulník.

Krvácení, zlomeniny, bezvědomí

Při dopravních nehodách vzniká často silné krvácení. K tomu poslouží tlakový obvaz, samotnou ránu ošetřujeme vždy sterilním obinadlem, s použitím desinfekce. U lehčích úrazů typu zlomenin zajišťujeme zlomené končetiny znehybňující dlahou.
Osoby v bezvědomí jsou vystaveny riziku udušení v případě, že mají zapadlý jazyk. Nejprve se musí z úst vyjmout všechny předměty, opatrně zaklonit postiženému hlavu a předsunout dolní čelist. Vždy kontrolujeme, zda je hmatný puls, a zda došlo k obnově dýchání. Pokud ano, uložíme postiženého do stabilizované polohy na boku a v opačném případě zahájíme masáž srdce a umělé dýchání z plic do plic.

Správně prováděná resuscitace už zachránila nejeden život

Resuscitační výkon (dýchání z plic do plic a masáž srdce) by měly v ideálním případě provádět dvě osoby nezávisle na sobě. Pokud v místě nehody je jen jeden poskytovatel první pomoci, musí střídavě provést 2 vdechy do plic a 30 stlačení hrudníku (srdeční masáž). Nepřímá masáž srdce se provádí uprostřed hrudníku s frekvencí zhruba 100 stlačení za minutu. Hrudník se stlačuje pouze do hloubky 4 až 5 cm. Resuscitační výkon do příjezdu záchranné služby je však velmi fyzicky vyčerpávající.

Šok – protišoková opatření

Těžké úrazy jsou obvykle provázeny šokem. Poznáte jej podle slabě hmatného pulsu o frekvenci rychlejší, než 100 za minutu, povrchním zrychleným dýcháním, bledostí a studeným lepkavým potem. Postižený si stěžuje na pocit žízně, je malátný a netečný. V tomto případě vždy nasadíme tzv. protišoková opatření. Uložíme jej do protišokové polohy – dolní končetiny se zvednou, postižený by měl být v teple, nepodávat žádné tekutiny (podezření vnitřního zranění) ani žádné léky a potravu. Při pocitu žízně jen smočit rty.

Všude se doslýcháme, jak je lepší, když máme vše naplánované, zapsané v diáři a rozvržené tak, že nás díky tomu nepřepadne stres, shon a spěch. Možná vás ale napadlo, že právě tyto striktně dané plány jsou únavné a nikdy nekončící. Představa, co všechno ještě musíte udělat a co všechno ještě musíte stihnout, spíše svazuje, než uklidňuje. Spokojenost stejně nepřichází a stres je za dveřmi. Tak co s tím? Vyzkoušejte si život bez plánů, a uvidíte, že budete spokojeni.
Žít podle plánu se může zdát jako bezpečný přístav, a možná je to tak trochu pro mnohé pohodlné. Pravidelně vstávat, ve stejnou dobu snídat, ve stejný čas dojít do práce, vědět, s kým se odpoledne sejdete… Takové jednání se po čase stane automatické, a po pravdě, velmi to usnadňuje život, a mnohé z vás takový komfort třeba i uklidňuje.

Vždyť už jsme vyrůstali s tím, že je dobré vědět, kam směřujeme a co od života chceme. Postupně se proměňujeme k dokonalosti a roste náš osobní rozvoj. Chceme být lepší a lepší, stihnout další věci, rychle, výkonně a podle řádu. Myslíme si, že s plánem jde všechno snadněji. A ani si nevšimneme, že nám to narušuje náš osobní život, soukromí a rodinu.
Plány nás spoutávají a pohlcují. A přitom jsme úplně zapomněli, že improvizace, nenadálá rozhodnutí či změny plánů a naše schopnost na ně reagovat nás mohou posílit a posunout mnohem dál, než přísný řád. A výsledkem je to, že se neustále za něčím ženeme, dokončujeme, doháníme to, co jsme nestihli, a myslíme na to, co stihnout musíme. Život se tak stává honbou za budoucností.

Co ale dělat, když nemáte sami odvahu pustit se do svobodného života? V takovém případě využijte toho, co vám život sám nabídne. Mnohdy se totiž jedny životní dveře zavřou, a to je přesně ten okamžik, kdy se vy můžete posunout tam, kam sami nemáte sílu. Když už vás okolnosti donutí, udělejte zkrátka krok ke změně. Třeba právě tedy poznáte, že spoutaný život není pro vás, a že spontánnost je přesně to, co potřebujete ke svému štěstí.

Všude se doslýcháme, jak je lepší, když máme vše naplánované, zapsané v diáři a rozvržené tak, že nás díky tomu nepřepadne stres, shon a spěch. Možná vás ale napadlo, že právě tyto striktně dané plány jsou únavné a nikdy nekončící. Představa, co všechno ještě musíte udělat a co všechno ještě musíte stihnout, spíše svazuje, než uklidňuje. Spokojenost stejně nepřichází a stres je za dveřmi. Tak co s tím? Vyzkoušejte si život bez plánů, a uvidíte, že budete spokojeni.
Žít podle plánu se může zdát jako bezpečný přístav, a možná je to tak trochu pro mnohé pohodlné. Pravidelně vstávat, ve stejnou dobu snídat, ve stejný čas dojít do práce, vědět, s kým se odpoledne sejdete… Takové jednání se po čase stane automatické, a po pravdě, velmi to usnadňuje život, a mnohé z vás takový komfort třeba i uklidňuje.

Vždyť už jsme vyrůstali s tím, že je dobré vědět, kam směřujeme a co od života chceme. Postupně se proměňujeme k dokonalosti a roste náš osobní rozvoj. Chceme být lepší a lepší, stihnout další věci, rychle, výkonně a podle řádu. Myslíme si, že s plánem jde všechno snadněji. A ani si nevšimneme, že nám to narušuje náš osobní život, soukromí a rodinu.
Plány nás spoutávají a pohlcují. A přitom jsme úplně zapomněli, že improvizace, nenadálá rozhodnutí či změny plánů a naše schopnost na ně reagovat nás mohou posílit a posunout mnohem dál, než přísný řád. A výsledkem je to, že se neustále za něčím ženeme, dokončujeme, doháníme to, co jsme nestihli, a myslíme na to, co stihnout musíme. Život se tak stává honbou za budoucností.

Co ale dělat, když nemáte sami odvahu pustit se do svobodného života? V takovém případě využijte toho, co vám život sám nabídne. Mnohdy se totiž jedny životní dveře zavřou, a to je přesně ten okamžik, kdy se vy můžete posunout tam, kam sami nemáte sílu. Když už vás okolnosti donutí, udělejte zkrátka krok ke změně. Třeba právě tedy poznáte, že spoutaný život není pro vás, a že spontánnost je přesně to, co potřebujete ke svému štěstí.

Zaměřujete se v životě na znamení a hledáte symboly a důvody všude, kde možná ani nejsou? Někdy je složité vysvětlit si dané situace logicky a z toho důvodu potřebujeme něco jako pověry k tomu, abychom mohli odůvodnit vše, co se stalo, alespoň částečně rozumně.
Pokud však žijete v přesvědčení, že se věci, situace a lidi mění díky vaší pověrčivosti, možná se v životě připravujete o více, než si myslíte.

Kde je vlastně pravda?

Pro začátek je rozumné si připustit, že nelze na všechno znát odpověď a mít k tomu i vysvětlení. To vás může posunout vpřed, díky čemu se zbavíte strachu z toho, co předpovídáte díky nesmyslným předtuchám.
Vždy se všechno děje z důvodu, který nám nemusí být známý a možná je dobře, že o něm nevíme.Házet však všechno na pověry – nelze. Skutečnost je taková, že váš život můžou značně omezovat v možnostech a aktivitách.
Nemůžete si přece myslet, že pokud uděláte něco přesně tak, jak praví nějaká „říkanka“, v okamžiku se to stane.

Strach, který vás může provázet celý život

Žít tak, abychom se vyhnuli všem předsudkům, je poněkud náročný cíl. Takový život totiž předchází tomu, abyste ho prožili ve strachu z toho, co přijde. Nelze předpovídat to, co bude jenom díky tomu, že se o tom mluví a někde píše.
Někteří lidé se bojí udělat cokoliv přirozeně a impulsivně, aby z toho náhodou nebyl přešlap, v podobě nějaké špatnosti. Pověrčivost, která nezná mezí vás může změnit ve člověka, který přemýšlí pouze nad tím, co udělat tak, jak se má a tím pádem se okrádáte o to, co je mnohem důležitější a smysluplné.
Nepřivolávejte na sebe zbytečně kletby, které někdo kdysi řekl a není vůbec dokázáno, že existují.Užívejte si naopak život se vším, co vám přináší a nad nějakými povídačkami se nezastavujete, ale naopak – zasmějte. Protože to k životu opravdu potřebujete – radost a chuť těšit se ze všeho, co přináší a nezaobírat se frází „co když“.

Zaměřujete se v životě na znamení a hledáte symboly a důvody všude, kde možná ani nejsou? Někdy je složité vysvětlit si dané situace logicky a z toho důvodu potřebujeme něco jako pověry k tomu, abychom mohli odůvodnit vše, co se stalo, alespoň částečně rozumně.
Pokud však žijete v přesvědčení, že se věci, situace a lidi mění díky vaší pověrčivosti, možná se v životě připravujete o více, než si myslíte.

Kde je vlastně pravda?

Pro začátek je rozumné si připustit, že nelze na všechno znát odpověď a mít k tomu i vysvětlení. To vás může posunout vpřed, díky čemu se zbavíte strachu z toho, co předpovídáte díky nesmyslným předtuchám.
Vždy se všechno děje z důvodu, který nám nemusí být známý a možná je dobře, že o něm nevíme.Házet však všechno na pověry – nelze. Skutečnost je taková, že váš život můžou značně omezovat v možnostech a aktivitách.
Nemůžete si přece myslet, že pokud uděláte něco přesně tak, jak praví nějaká „říkanka“, v okamžiku se to stane.

Strach, který vás může provázet celý život

Žít tak, abychom se vyhnuli všem předsudkům, je poněkud náročný cíl. Takový život totiž předchází tomu, abyste ho prožili ve strachu z toho, co přijde. Nelze předpovídat to, co bude jenom díky tomu, že se o tom mluví a někde píše.
Někteří lidé se bojí udělat cokoliv přirozeně a impulsivně, aby z toho náhodou nebyl přešlap, v podobě nějaké špatnosti. Pověrčivost, která nezná mezí vás může změnit ve člověka, který přemýšlí pouze nad tím, co udělat tak, jak se má a tím pádem se okrádáte o to, co je mnohem důležitější a smysluplné.
Nepřivolávejte na sebe zbytečně kletby, které někdo kdysi řekl a není vůbec dokázáno, že existují.Užívejte si naopak život se vším, co vám přináší a nad nějakými povídačkami se nezastavujete, ale naopak – zasmějte. Protože to k životu opravdu potřebujete – radost a chuť těšit se ze všeho, co přináší a nezaobírat se frází „co když“.

Začaly se přidávat další prvky a stránky se začaly měnit na dynamické weby, např. e-shopy.
Běžný uživatel Internetu má v zásadě dvě možnosti. Buď jej užívá výhradně pro některé předem známé webové portály a aplikační rozhraní, které potřebuje pro práci a pro zjišťování informací, anebo používá vyhledávače, aby nalezl informace z více zdrojů a mohl z nich zvolit ten optimální.
Podle statistik tráví uživatelé Internetu nejvíc času právě ve vyhledávačích. Ty zobrazují hledaná klíčová slova jako text nebo jako obrázek (fotografii), vyhledávat lze i pozici v mapě nebo textové fráze ve slovníku, např. v překladači, který slova i celá souvětí překládá do všech světových jazyků.

Není jen Google

Vyhledávačů existuje celá řada, z nichž asi nejznámější a nejvyužívanější je Google. Vyhledávat můžete ovšem i v Yahoo, Altavista, Bing, anebo používat český vyhledávač Seznam. Podle statistik využití vyhledávačů ve světě vede Google naprosto jednoznačně, jenže v asijském kontinentu a v zemích východní Evropy je tomu jinak. V Rusku jasně dominuje Yandex a v Číně naopak Baidu, v Jižní Koreji vítězí Naver a v Japonsku Yahoo. Česká republika je snad jedinou výjimkou ze zemí, kde se píše latinskou abecedou. U nás totiž prozatím stále vede český Seznam.

Pokročilé vyhledávání

Vyhledáváte-li častěji jen specifické výrazy a potřebujete-li vyhledávat cokoliv pokročilým způsobem, využijte speciální znaky. Kromě toho, že lze vyhledávat např. i celou větou, jako byste hovořili s lidmi, můžete použít výrazových operátorů. Pokud např. zadáte klíčové slovo nebo větu do uvozovek, vyhledávač vyhodnotí pouze takové weby, kde se přesný řetězec vyskytuje pouze v zadaném tvaru, tedy písmeno od písmene.
Operátor „site“ zas využijete tehdy, chcete-li vyhledávat informace jen z určitého přesně definovaného webu. Např. výraz „site robotický vysavač vtm.zive.cz“ vyhledá všechny rubriky a články na serveru vtm.zive.cz, které obsahují klíčový výraz robotický vysavač (pokud tam ovšem nějaké takové jsou).

Začaly se přidávat další prvky a stránky se začaly měnit na dynamické weby, např. e-shopy.
Běžný uživatel Internetu má v zásadě dvě možnosti. Buď jej užívá výhradně pro některé předem známé webové portály a aplikační rozhraní, které potřebuje pro práci a pro zjišťování informací, anebo používá vyhledávače, aby nalezl informace z více zdrojů a mohl z nich zvolit ten optimální.
Podle statistik tráví uživatelé Internetu nejvíc času právě ve vyhledávačích. Ty zobrazují hledaná klíčová slova jako text nebo jako obrázek (fotografii), vyhledávat lze i pozici v mapě nebo textové fráze ve slovníku, např. v překladači, který slova i celá souvětí překládá do všech světových jazyků.

Není jen Google

Vyhledávačů existuje celá řada, z nichž asi nejznámější a nejvyužívanější je Google. Vyhledávat můžete ovšem i v Yahoo, Altavista, Bing, anebo používat český vyhledávač Seznam. Podle statistik využití vyhledávačů ve světě vede Google naprosto jednoznačně, jenže v asijském kontinentu a v zemích východní Evropy je tomu jinak. V Rusku jasně dominuje Yandex a v Číně naopak Baidu, v Jižní Koreji vítězí Naver a v Japonsku Yahoo. Česká republika je snad jedinou výjimkou ze zemí, kde se píše latinskou abecedou. U nás totiž prozatím stále vede český Seznam.

Pokročilé vyhledávání

Vyhledáváte-li častěji jen specifické výrazy a potřebujete-li vyhledávat cokoliv pokročilým způsobem, využijte speciální znaky. Kromě toho, že lze vyhledávat např. i celou větou, jako byste hovořili s lidmi, můžete použít výrazových operátorů. Pokud např. zadáte klíčové slovo nebo větu do uvozovek, vyhledávač vyhodnotí pouze takové weby, kde se přesný řetězec vyskytuje pouze v zadaném tvaru, tedy písmeno od písmene.
Operátor „site“ zas využijete tehdy, chcete-li vyhledávat informace jen z určitého přesně definovaného webu. Např. výraz „site robotický vysavač vtm.zive.cz“ vyhledá všechny rubriky a články na serveru vtm.zive.cz, které obsahují klíčový výraz robotický vysavač (pokud tam ovšem nějaké takové jsou).